Cesta Francií k sobě samým

Čtvrtek 20. října

Odjezd z ČR Bratislava – Brno – Praha – Breisach am Rhein

Putujeme po dávné obchodní francké cestě „Via Carolina“ stále na západ až u Mannheimu narazíme na Rýn a podél Rýna se stočíme přímo na jih, až k hranicím Německa, Švýcarska a Francie. Spíme v turistické mládežnické ubytovně městečka Breisach am Rhein, pod pevností, jejíž historie je téměř 4000 let stará www.breisach.de.

 

 

Pátek 21. října

Breisach am Rhein, Neuf Brisach, Gigondas - Vauvert

Ráno nás v Breisachu vítají Nibelungové nad Rýnem, a aby toho nebylo málo, stavujeme se na ranní kávu v pevnosti Neuf Brisach, která je perfektním příkladem stavby podle posvátné geometrie. Funguje tu jako kotva pro příval energií přinášený řekou i jako ovladač nebo univerzální klíč pro celý kraj. www.neuf-brisach.com. Má tvar trojnásobné osmicípé hvězdy, hvězdy naděje, matky, Ištar, Venuše, Afrodíté a také větrné růžice dávných mořeplavců.

Po překročení Vogéz narazíme u Lyonu na Rhonu a podél ní se spustíme na samý jih Francie, jen se ještě zastavíme v krásných vinicích městečka Gigondas, do kterého odbočujeme symbolicky u městečka Mondragon (měsíční drak) s obydlími i hradem vytesanými ve skalách. Na dohled soutoku Rhony s Ardeche u městečka Pont-St. Esprit (most svatého ducha) s templářskou nemocnicí a románskou pevností, jež je svědkem dob, kdy se tento kraj jako první římská provincie osamostatnila od Západořímské říše a tudíž počátků západoevropské kultury jako takové. Význam místa podtrhuje kromě jeskyně s malbami 30.000 let starými a další z "magdalenských" jeskyní celá linie Pont-St-Esprit - Bourg-St-Andeol - St-Montan. Na hradě v Gigondas si dáme meditaci na pozdrav celému údolí Rhony, které je odsud nádherně přehledné a lze ho pěkně procítit, a pod hradem dobré víno.

Těsně před zavíračkou stihneme přijet do místa ubytování v pensionu La petite Camargue v městečku Vauvert: http://www.hebergement-collectif.camargue.fr/.

 

 

Sobota 22. října

Camargue, Aigues Mortes, Le Grau du Roi, Saint Gilles

1. čakra, síla země, vody a života, symbol býka, vstup do prostoru, jednota

Seznámení s prostředím, naladění na „středověké“ vibrace místa se podařilo víc, než bychom si přáli. Přes bažiny Petite Camargue, podél kanálů, solnic, rýžových polí a zátok s plameňáky, kteří už bohužel odletěli na jih, takže vidíme jen pár opozdilců, se dostáváme do Aigues Mortes (102 před n.l.), jedinečně zachovalého opevněné města a nejstaršího francouzského přístavu, kde Ludvík Svatý sbíral křižáky na sedmou křížovou výpravu do Svaté země (13. století). Z věže Tour de Constance je úžasný výhled po Camargue, solnicích i na moře a věž sama svou strukturou malinko připomíná letohrádek Hvězdu v Praze, i když byla spíš než pro alchymisty využívána jako vězení pro templáře a později hugenoty. Město je plné templářské i jinak „podivné“ symboliky, kostelů a dává nám pocítit, jaké to mohlo být, když se na povzbuzení křižákům mezi vojsky proháněla královna se svými dámami na koních s obnaženými ňadry. „Náhodou“ jsme se trefili do okamžiku, kdy tu ženou ulicemi divoké černé býky, s nimiž se nám podařilo nebývale blízké setkání J. http://www.ot-aiguesmortes.fr/ Krajina nám dává jasně pocítit, jak je před počátkem čehokoli nového nutné uzavřít to staré, vrátit se k zemi a dovolit jí projevit svou sílu. Z původních energetických symbolů býka-lva-draka-nymfy-černé madony se tak jako první seznamujeme se sílou býka.

Nakoukneme, jak vypadá přímořské letovisko Grau du Roi, smočíme nohy v moři.

V městečku St. Gilles nazývaném brána do Camargue s kostelem z 12. století a benediktinským klášterem ze 7. století s unikátním románským portálem a hrobem svatého Jiljí, patrona proti neplodnosti, který je součástí poutnické cesty do Santiaga de Compostella, jsme pak oslavili svůj kontakt se zemí, smrtí i znovuzrozením v první z mnoha podob. www.saint-gilles.fr

 

 

Neděle 23. října

Stes Maries de la Mer

2. čakra, síla života, symbol lva, černé madony a Marie Magdaleny, věčnost tvoření a ničení. Dualita – pohyb – kreativita – možnost projevení

Cikánská slavnost k uctění vylodění Marií a na památku svaté Sáry v Stes-Maries-de-la-Mer. (marquis Folco Baroncelli-Javon (1869-1943)

Podílíme se na pootočení kolem života ze všech sil, jsme součástí i celkem, jsme šťastní.

Autentický prožitek rituálu tak, jak musel být prožíván od nepaměti. Pod vedením provensálského biskupa, který s energiemi zachází jako plně zasvěcený nejvyšší mág. Za asistence benediktinů, kteří tu vedle „černých“ jezuitských upírů najednou působí krotce a „bíle“ a arlesiánských rytířů cikánské krve, kteří v modrých pláštích a na bílých koních provázejí sochu obou Marií městem k rituální koupeli v moři – kterou si nemůžeme odpustit ani my – a zpět do kostela na další z řady mší, až ji večer vlastnoručně vytáhnou zpět do kaple, kde odpočívá do jarní slavnosti. Celá komunita soše odevzdá vše, co je třeba nechat v minulosti a na konci do ní vloží všechna svá přání do budoucnosti. Socha působí jak atomový reaktor, v okamžik, kdy ji vynášejí z chrámu, mě tlaková vlna téměř srazí k zemi a přinutí vysvléct se až do trička, i když je venku asi 16 stupňů a prší, a v ulicích městečka za ní zůstává viditelná stopa jiskřící křišťálově čiré energie. Abychom ji mohli vstřebat, k vlastnímu překvapení z plných plic pějeme svaté mariánské písně, jejichž slova ani náhodou neznáme – bodejť, když jsou francouzsky a provensálsky – jenomže vydávané a přijímané vibrace otevírají čakry, zbavují nás všech bloků a umožňují přijímat světlo do buněk, kostí, aury,…Že jsme vydrželi stát po dobu tří mší, jedné za druhou, při nichž nám slzy tekly proudem a jediné, co jsme vnímali byla nekonečná vděčnost za život, za to, že jsme a můžeme být lidé, nás asi nepřekvapilo o nic méně, než truhla s ostatky obou Marií v apsidě kostela.  Nebylo to první a ni poslední místo, na němž není třeba snažit se meditovat – není zde totiž možné být jinak než v hluboce meditačním stavu – ale jeho síla přesáhla vše, co jsme si dokázali představit. Pro mě osobně byla větší, než jeskyně svaté Sáry pod ní, možná proto, že energie Sáry je výrazně horká, zemská, přitažlivá, jeskyně je alespoň o deset stupňů teplejší, než nad ní stojící kostel, a pojí se s ní rituály dávných zasvěcení trojitým polibkem, za které se dříve upalovalo, které tu před našima nevěřícíma očima veřejně provádí, a s nimiž si nevíme příliš rady. Vůbec si neumím představit sílu extáze davu, který nese kromě obou Marií ještě i Sáru při květnové slavnosti.Na znamení přijetí energie svatého grálu a zasvěcení mezi jeho ochránce od tohoto okamžiku svorně nosíme zakoupené poutnické medailonky.

Ani tak silné prožitky na duchovní úrovni nám nezabrání potěšit se dobrým jídlem a do noci si jako děti vyprávět zážitky na chodbě nad několika lahvičkami místních vín.

Citace: „V srdci původních křesťanských tradic se nachází příběhy tří Marií, ovšem církev potlačila veškeré informace o vysokém postavení, které Marie Magdalena a ostatní ženy při šíření Ježíšova osvíceného učení zaujímaly. Na své cestě ze Svaté země do Evropy, kam přinesly ušlechtilé ideje původního křesťanství, přistály Marie v malém přímořském městečku Saintes-Maries-de-la-Mer, kde je jim také zasvěcen kostel. Přilehlá krajina o jejich přítomnosti skýtá nespočet důkazů v podobě nejrůznějších posvátných pramenů, jeskyní, místních svatyní či místních jmen a legend.“

 

 

Pondělí 24. října

Návštěva Arles.

3. čakra, koncentrace síly vůle, ovládání, symbol nymf, ženských čarodějek, lva i býka . Stabilita - síla mysli – získávání energie – začátek nového - OHEŇ

Arles je živým památníkem vlivů i pozůstatků všech dávných civilizací, které se touto oblastí Evropy přelily. Odnepaměti patří k místům „přechodů“ skutečných i neviditelných. Leží na křižovatce zemských i mořských cest. Původní Arlezané jsou považováni téměř za samostatný národ, z něhož pocházejí také všechny „čarodějky“, které jsou vůdčími osobnostmi slavnosti a procesí v Stes.-Maries. http://www.cestomila.cz/clanek/618-arles-za-van-goghem-rimany-i-karlem-iv

Prohlídku začínáme v antickém pohřebišti Alyscamps, kde se po stovky let nechávali pohřbívat všichni, kdo chtěli v den posledního soudu stát co nejblíže nebeských bran. Přední místo mezi ostatními hříšníky věřícím měla zajistit přítomnost svatého Trofima, někdy nazývaného svatý Jan, a kamenná deska s otiskem jeho kolene – jedna z mnoha podob svatého grálu, s níž se na své pouti setkáváme. Kaple, kde se deska původně nacházela, září neuvěřitelnou energií, kterou jsme si nestihli pořádně užít a meditaci nám strážce rozehnal hrozbami, že na nás zavolá policii. Nic jsme neprovedli, ale rušili jsme jeho siestu. Ve Francii se prostě od 12 do 3 nepracuje. A tudíž ani my nemůžeme meditovat.J Přejíždíme na kafe k amfiteátru, procházíme si město, nakoukneme do římského divadla, lázní, obejdeme si templářskou komendu s palácem velmistra, meditaci si užijeme na březích Rhony v templářském přístavu, vidíme několik kostelů včetně kostela sv. Jiří, patrona Camargue z 12 století, který stojí na místě dřívějších římských a pohanských chrámů. Posilníme se pastisem v Café van Gogh a vše završíme ezoterickými hody tajných symbolů, významů, jinotajů, znaků a přízraků na průčelí St. Trophime. Vincent nám svou zkrácenou verzi vyprávěl asi hodinu a půl, ta delší by nám zřejmě zabrala celý den. V zásadě je na průčelí chrámu vytesána historie lidstva i křesťanství v původní podobě, která vůbec neodpovídá oficiálním historickým pramenům ani učení církve. Nejen, že tu bůh není bohem a elementální „ďábelské“ síly ukazují, k čemu tu na zemi opravdu jsou, ale Kristus se tu sklání před skutečným mesiášem, zřejmě právě svatým Trofimem či dle jistých pramenů Janem (vyslovováno žán, psáno někdy Jean, někdy Gens, což znamená lidé – odvozeno od vznikat, původ, zrod, lid, národ, pokolení, atd., atd.) . Apoštolové nám jasně říkají, že nemáme věřit svým očím ani uším, že nám všichni kolem lžou a Máří Magdalena spolu s ostatními ženskými bohyněmi země a života hlídá běh světa. Z nesprávného umístění symbolů čtyř prvků odvodil také Nostradamus své proroctví o konci světa. http://www.arles-tourisme.com/en_GB/Ville_lieuxAVisiter.aspx

Po takovém zážitku nám snad večeře ani nemohla chutnat. Koncentrace významů je příliš silná a místo je jasným středobodem k ovládnutí celého kraje, ať již Římany nebo templáři či později maltézskými rytíři. Jsme příliš unavení a po včerejšku ještě všichni v šoku, usínáme cestou do hotelu.

 

 

Úterý 25. října

Montmajour, Fontvielle, St. Etienne du Gres, Mas Blanc des Alpilles, Tarascon, Beaucaire.

4. čakra, síla srdce, propojení, symbol draka, býka, lva, černé madony, srdce. Bezpečí, uzemnění, vytváření síly, svatyně, Slunce – ZEMĚ.

Další plně poutnický den. Abbay de saint Pierre de Montmajour (948, benediktíni) ukrývá kromě kaple svatého kamene – tedy místa, kde v tichu své poustevny svatý Trofim v modlitbách otisknul své koleno do kamene (to ale musel být hučák, když dokázal meditací roztavit i kámen J) – nádherné románské opatství, zbytky starších staveb a hrobů a jasné náznaky podzemního zasvěcovacího komplexu, kam nás „překvapivě“ odmítnou pustit, protože tam právě probíhá archeologický výzkum a bylo by to příliš nebezpečné. http://montmajour.monuments-nationaux.fr Do jednoho z hypogeí se dostáváme o kousek dál a přestože je poměrně malé, Vincentovo magické vyprávění nám umožní prožít si okamžik zasvěcení vnitřním světlem svatého grálu v naprosté tmě a odloučení. Stálo zato plazit se a klouzat po mokrých kamenech, odměnou nám byly dávné nápisy v neznámých jazycích vyryté do kamenných desek takové velikosti, že bychom je i dnes asi těžko přemisťovali. Samozřejmě nás napadají souvislosti s pozůstatky Atlantské civilizace, ale nemáme čas na nic jiného, než se snažit prociťovat a nést si odrazy v sobě.

Ve Fontvielle stíháme jen kávu, i když by bylo co vidět a pokračujeme k Ernagiu s pozůstatky sídliště původních obyvatel, vzývačů kultu draka s románským kostelíkem zasvěceným andělu zvěstování a apokalypsy – St. Gabriel. Jedná se o unikátní památku s vyobrazením starozákonních scén pojících se s archandělem Gabrielem a Danielem nad St. Etienne s jednoduchým průčelím, na němž se nachází vzkaz rovnající se tomu u svatého Trofima, ale tady už není v jinotajích. Věci jsou prostě jinak a je dobré to vědět. Jeden z množných výkladů scény: Adama a Evu z ráje nikdo nevyhnal, žádný prvotní hřích není, had je nám průvodcem a pomocníkem a bůh, jak jej vnímají křesťané, je šílený J. http://chapelles.provence.free.fr/tarasconstgabriel.html Pokračujeme na vrchol kopce, kde stojí tajuplná věž, která trošku připomíná pozůstatky egyptských chrámů i s pylonem, trošku věže z pohádek o zavřených princeznách. Stalo se něco, co v podstatě není možné, a věž je otevřená. Nikde nikdo, nevíme proč a zač, ale můžeme dovnitř průrvou po dynamitu – věž původně žádný vchod do vnitřních prostor neměla. Meditace odpovídá meditaci v královské komoře velké pyramidy, ani bych se nedivila, kdyby byly obě stavby propojené. Nedokážeme odejít a ještě si meditaci „dojíždíme“ venku. Výrazně se otevírají zemské dračí energie a začínají s námi komunikovat. Jsou to neobyčejné prožitky, jsme za ně vděční a každý svým způsobem se snaží si z nich odnést co nejvíce. Někdo zpívá, někdo se válí po zemi, někdo hraje na flétnu, někdo sbírá kameny, někdo kouří – všichni si to užíváme. Dolů si neseme ruce plné kamenů, které se nazývají dračí vejce a jsou jim i podobné a snítek místní divotvorné šalvěje.

To už nás Vincent žene nejvyšší rychlostí k dalšímu místu. Máme domluvenou společnou meditaci s brněnskou geomantickou skupinou, která bude v bazilice Nanebevzetí panny Marie na Starém Brně u černé madony (dle Any Pogačnik srdeční čakra města Brna) a my se šplháme ke kostelíku provensálské černé madony Notre Dame du Chateau. http://chapelles.provence.free.fr/stetiennedugresndduchateau.html (plus Tarascon a Brianfort-court) Madona tam už dávno není, ale místo nám nabídne podstatně víc, než jsme čekali (nějak si na to už začínáme zvykat). Meditace přináší osvobozující výtrysk emocí, otevírání srdcí, uvolnění, propojení. Přijímáme a dáváme lásku plnými náručemi, učíme se létat, učíme se druidským praktikám vidění, učíme se být. Na některé toho bylo trošku příliš, ale jako skupina se nacházíme ve stavu lehké extáze, naprosto jiné kvality než hluboké stavy v Stes Maries. Láska je povznášející a zároveň začínáme vnímat celou krajinu i pouť jinak, jsme s ní spojení, cítíme její sílu, začínáme vidět souvislosti.

Do Tarasconu už se těšíme jen na večeři, prožili jsme si, co to je být Martou (slovo označující v místním jazyce čarodějnici-vědmu), do jejího kostela už ani nejdeme. Městečku Tarascon vévodí gotický zámek z 15. století (dobrý král René 1409-1480), kdysi rušné centrum středověké kultury. Kostel St. Marthe je zasvěcen svaté Martě, která údajně město zachránila před obojživelnou nestvůrou jménem la Tarasque (r.48 svázala draka lemem spodničky, smějeme se, my už máme krocení býků za sebou, klidně se pustíme i do draka – spojení se sexuálními silami je silné a příjemně uvolňuje atmosféru). Nachází se zde muzeum tkanin a tapiserií i dílny a obchody na výrobu a prodej typických látek s charakteristickými vzory. http://www.provenceweb.fr/e/bouches/tarascon/tarascon.htm

Krátkou prohlídku zakončíme v maríně Beaucairu, kde si dáme vynikající večeři a na hotelu do noci rozebíráme téma putování, poutníků, svatého grálu a evoluce lidstva.

 

 

Středa 26. října

Les Beaux, Glanum, St. Rémy de Provence

5. čakra, síla osudu, návaznost věků, projevení, vyjádření, symbol lva, býka, nymf

5 – distribuce – sdílení – živé organismy – fraktalita – imploze – VENUŠE a ČLOVĚK

Cestou do les Beaux hledáme starý římský lom, v němž se nachází stéla s vytesanou mušlí svatého Jakuba – hřebenatkou, kde se scházeli poutníci putující k hrobu svatého Jakuba v Santiagu de Compostella. Později se mušle stala symbolem svatého Jakuba, pouti k jeho hrobu a následně všech poutí a poutníků. Původně zde zřejmě někdo chtěl vytesat Venuši, Isis, bohyni – matku života a všeho živého.

Citadela v Les Baux je považována za jedno z nejpozoruhodnějších míst v celé Provence. Zdejší hrad se nazývá hrad grálu a ve středověku představoval největší centrum trubadúrských písní a dvorné lásky, původní hrabata svůj rod odvozují od biblického krále a velkého mága Baltazara (první texty 10. století). http://www.lesbauxdeprovence.com/ Jejich heslo „z temnot vzejde světlo“ je dalším symbolem transformace i svatého grálu v nás, jeho nalezení oslavíme kávou i meditací. Dokážeme už dobře ucítit schopnost hradu a jeho pána ovládat zemské energie celé okolní krajiny a nalézt místa, kde se protínají i prolínají. Není nijak překvapující, že místní kostel svatého Vincenta z 12. století je zakončen pyramidionem stejně jako egyptské pyramidy. Z jedné strany hradu se nachází údolí dávných předků, údolí čarodějnic, pekla, Val d‘Enfer, legendární oblíbené shromaždiště čarodějnic a hypogeum – podzemní prostory v dávnověku využívané k druidským rituálům a náboženským obřadům. Podoba údolí a vzhled kamenů a skal nikoho nenechávají na pochybách, proč. Na druhé straně hradu se nachází vyobrazení tří čarodějnic s místním názvem Tremaire, s výhledem na les Alpilles. Jasně vidíme staré pyramidy, hory v podobě obrů, údolí, které vypadá jako grál. Dobře rozumíme tomu, proč byl hrad nedobytný a proč jej nechal francouzský král po připojení Provence k Francii celý rozbořit. (Ludvík XI, 1632)

Přejíždíme nad St. Rémy k archeologickému nalezišti Les Antiques a Glanum. Glanum bylo osídleno již v neolitu, v 1. a 2.století zde Římané postavili město, před nimi však místo obývali Galové i Řekové, vše kolem pramene vody, nymfea, nad nímž se zachoval sloup vytesaný z kamene plného mušliček a mořských živočichů. Ve vodě nymfea lze uvidět příběhy z dávných mýtů, stoupá z ní neuvěřitelný chlad a sloup vyzařuje tolik síly, že ji jako brnění v dlaních vnímá i poslední člen skupiny, který doposud „nic necítil“. Nabízí silnou ženskou a jemnou sexuální energii, tiché stavy štěstí, nikomu se nám nechce od něj odcházet. Sám posvátný pramen vyvěrající pod posvátnou horou není přístupný (překvapivě z bezpečnostních důvodů), tak si meditujeme jen tak kolem. Vnímáme odvěkost historie lidstva i její proměny v čase, shlíží na nás posvátná hora, nacházíme se ve středu provensálského pentagramu, připadáme si neskutečně. http://glanum.monuments-nationaux.fr

Prohlížíme si místo, kam umístil da Vinci svého svatého Jana i Madonu ve skalách, projdeme si kolem blázince, kde maloval i zemřel van Gogh. Paprsky zapadajícího slunce nám pomáhají pochopit, zvláštní světlo i perspektivu obou mistrů i význam posvátnosti místa. Zdá se, že tu může pobývat jen ten, kdo projde filtrem čisté energie grálu, a to nebyl van Gogh a nejsme ani my, tak nás ani nemrzí, že nám muzea v 5 zavřeli a těšíme se do města na večeři.

Mezi hlavní pozoruhodnosti města St. Rémy patří Vincent van Gogh, který zde strávil rok svého života a skutečnost, že se zde narodil Nostradamus. Oběma jsou věnována muzea. Mistr Michel de Nostradamus se v roce 1503 v St. Remy narodil, vyrůstal zde ve stínu antických památek v Glanum a procestoval celou Evropu, aby se nakonec usadil v Salon-de-Provence, na druhé straně pohoří Alpilles, kde napsal svá slavná proroctví. V St. Rémy se také nachází muzeum provensálských vůní. Krátce si prohlédneme město, Nostradamův rodný dům, nahlédneme do tajemství jeho proroctví a časové smyčky, do níž není radno vstoupit. http://www.saintremy-de-provence.com/home.html Kousek od města se nachází zahrada alchymistů, ale na tu už opravdu nemáme čas ani síly: www.jardin-alchimiste.com. V útulné hospůdce královsky povečeříme a na hotelu probíráme zážitky dlouho přes půlnoc.

 

 

Čtvrtek 27. října

Nimes a Avignon

6. čakra, vědění a příklad jeho zneužití, symbolika draka, nymf, vody, Marie

6 – uchovávání – max. pokrytí minimem materiálů – optimální struktura, integrita – mystická svatba, spojení jin a jang

Město Nimes ležící na hranici mezi vonnou Provence a sousedním Languedocem (území východního jazyka, „západní“ kultuře středověké a předstředověké Francie téměř nesrozumitelného, a jako takový umožnil možná také uchování „čisté víry“ katarů a ostatních kacířů Jižní a Jihovýchodní Francie – kteří svou pouť na útěku před inkvizicí přes Švýcarsko ukončili až v jižních a jihovýchodních Čechách J). Nimes je asi nejslavnější díky jeansovině de Nimes, dnešní denim. Hlavní turistickou atrakcí města je jistě aréna, která dokázala původně pojmout přes 20000 diváků, nejzachovalejší stavba svého druhu. Dodnes se využívá pro pořádání koridy. V městě se nachází mnoho zachovalých římských památek a dále např. středověká katedrála Notre-Dame-et-St.Castor s vyobrazením příběhu Adama a Evy. Nic z toho ale nehledáme a plně se soustředíme na Nymfeum. http://www.nimes.fr/index.php?id=504 Římané město založili na základě Galské usedlosti, v jejímž centru vyvěral pramen potoka. Okolo byly v 18.století založeny zahrady s řadou bazénků i soch nymf. Chrám je poměrně zachovalý, na jeho hlavním oltáři se nachází skutečné vyobrazení čtyřrozměrnosti prostoru, časový stroj, v němž se člověk snadno ztratí a některým se nám začíná dělat zle. Cesta parkem uklidní, na pahorku Mont Cavalier se tyčí osmiboká věž Tour Magne, údajně dříve součást římského opevnění. Nám je dávno jasné, že účele věže není obranný, jasně se jedná o pozůstatek obrovského komplexu, jehož stáří skutečně sahá do dob Atlantídy a je to na ní vidět. O podzemních řekách a pramenech pod ní se oficiálně ví, hypogeum předpokládáme. Po ukončení meditace jsme poměrně snadno schopni uvidět i zbytek stavby, ale její obrovské rozměry nás odstraší od dalšího zkoumání. Věž se nachází na hlavní magnetické linii Provence, která vede do jeskyně Máří Magdaleny v La Baume, přes tajemnou věž nad St. Etienne a stejně jako tato patří k jasným ovládacím centrům energie, posvátným místům našich předků v plném významu. Fakt, že o ně pečovaly vodní víly nymfy, bohyně života a země, nás potěší a jejich jemný kontakt celou cestou dolů příjemně hladí po duši.

Hrozně se couráme, všude někdo medituje nebo prociťuje, občas se někdo ztratí J a tak si Pont du Gard musíme nechat na jindy. O návštěvě magdalenské jeskyně, mnohem starší poustevny než La Baume, si můžeme nechat jen zdát. Legenda praví, že zde Magdalena strávila několik let těsně po příjezdu, pak ji anděl zázračně přenesl přes Provence do jeskyně na jihovýchod od Aix.

Pokračujeme prohlídkou Avignonu, kam se nikomu nechce, ale Vincent je neústupný. Hlavní atrakcí Avignonu je papežský palác a skutečnost, že zde po dlouhou dobu papežové sídlili dala městu velkolepý a sváteční ráz se spoustou kostelů, výstavních paláců, malebných náměstí i parků. Město je plné muzeí a mezi hlavní cíle návštěvníků bezesporu patří také avignonský most. (Nálezy ukazují na osídlení místa již od starověku. Město bylo založeno Římany jako centrum provincie Gallia Narbonensis. Po pádu říše bylo dobyto různými vládci, nakonec se připojilo k burgundskému vévodství. V letech 1309 až 1377 se toto malé francouzské město stalo sídlem papežů, nucených opustit Řím, poté ještě na čas sídlem vzdoropapežů (celkem zde sídlilo sedm papežů a pět vzdoropapežů). V roce 1721 postihla Avignon morová rána, která zabila asi 18 000 lidí, tedy přibližně tři čtvrtiny populace. Do 14. září 1791 patřilo město církvi, poté bylo anektováno nově vzniklou Francouzskou republikou. Evropského významu dosáhl Avignon až ve středověku jako sídlo papežů, přestože měl výhodnou polohu a existoval už od dob římského impéria. V roce 1309 přiměl král Filip IV. Sličný papeže Klimenta V., aby zaměnil své sídlo Řím za Avignon. Město pak zůstalo sídlem papežů až do roku 1376, kdy se Řehoř XI. vrátil do Říma.

Avšak už o dva roky později po smrti Řehoře a rozdělení církve se stal Avignon sídlem protipapeže. Oba z papežů se v té době prohlašovali za oprávněné nástupce sv. Petra. Sídlem vzdoropapežů zůstal Avignon až do roku 1417 – do obnovení jednoty v církvi.

Rozkvět města na poč. 18. století, kdy mělo 80 tisíc obyvatel narušila velká morová epidemie v roce 1721, kterou přežila jen ¼ obyvatel. Až do Velké francouzské revoluce byl Avignon spravován papežským legátem a roku 1791 byl připojen k Francii.) Nás však více než oficiální historie a křesťanští papeži zajímalo avignonské nymfeum - studánky a kašny v parku za hlavním palácem, které představují nejen pozůstatky dřívějších kultu nymf – bohyní vody a života, ale hlavně zdroj síly, který se křesťanství a jeho kněží pokoušeli využít i zneužít. http://provence.xf.cz/Avignon.htm. Po předchozích dnech a zážitcích byl avignonský disneyland jako plácnutí mokrým hadrem po hubě, jídlo předražené a nechutné a my otrávení a naštvaní. Jen ten most a Rhona opět stály za to. Vincent se spokojeně uchichtával a tvrdil, že jsme to museli prožít na vlastní kůži, protože bychom mu jinak nevěřili. Nač křesťan a novodobá muži ovládaná kultura sáhnou, tam (v lepším případě) sto let tráva neroste – a nymfy nežijí. Návrat k podstatě je nutný a teď jsme si jasně prožili, že není jiné cesty. Brbleme a těšíme se na lahvičku na hotelu.

 

 

Pátek 28. října

Ganges, Blandas, St. Martin du Londre

7. čakra, jsme jedno a jsme součástí vyššího celku, symbol pouti a kruhu, KOV

7 – jediný tvar, který nelze namalovat se 100% přesností – posvátný, mystický, panna, astrální – smaragdová deska

Megality – nedaleko městečka Ganges, na náhorní planině Plateau de Blandas nad Cirque de Navacelle, kaňonem tvořeným řekou Vis, viz : : http://www.panoramio.com/photo/45530438, bohužel jen ve francouzštině a angličtině:  http://www.cevennes-meridionales.com/otlevigan/decouvrir/cirque-navacelles.do?item=decouvrir, ale zato se spoustou obrázků. Stojí za to prohlédnout si je z výšky pomocí googlemaps či jiné aplikace. Jakoby byly neseny na hřbetě hada-draka a vytvářely neuvěřitelné obrazce v obrovských rozměrech, místo jako stvořené pro kontakt s dávnými předky i prožitek pokory vůči všemu, co nás přesahuje. - Tak to jsme napsala v pozvánce dopředu, aniž bych tušila, jaká bude skutečnost. Byla přesně taková, jenomže asi tak stokrát větší a silnější, než jsem si původně myslela.

Den nám začal místním trhem v Ganges, kdo nezažil, neumí si představit. Klasický venkovský trh, kde můžete koupit vše, co k životu potřebujete, na náměstí mezi dvěma kostely. Když jsme vešli do místní kavárny, všichni přítomní muži (ženy zřejmě měly vstup zakázaný) se otočili k nám a zmlkli. Mlčeli, dokud jsme nedopili a neodešli. Jako ve filmu.

Kvůli zavřené silnici jsme museli projet kaňon, který nás zavedl mimo čas a prostor k místu, jež je skutečným svatým grálem. http://www.cevennes-meridionales.com/otlevigan/decouvrir/cirque-navacelles.do?item=decouvrir,  http://www.panoramio.com/photo/19012611 Je to pohled na střed-pupek světa a na jeho vrcholu stojí bílá panna Marie, která už pro nás dávno splývá s Marií Magdalenou, Isis, Venuší, prostě bohyní života i jeho transformace. Poté, co jsme se vyškrábali na náhorní planinu, jsme přímo vrazili do kromlechu, který je (v průměru) větší, než Stonehenge – nic jsme nehledali, jen jsme tam dojeli: http://www.panoramio.com/photo/19012674.. A to přesně v den, kdy se celosvětově meditovalo za otevření bran budoucnosti s tím, že co teď žijeme, to je naší budoucností. My jsme si bránu budoucnosti otevřeli v megalitické svatyni postavené pro rituál zimního slunovratu, v níž končí – nebo spíš začíná – magnetická linie, kterou jsme prociťovali celou dobu, magdalenská linie. U kromlechu už jsme ani nemeditovali, samovolně proběhnul otevírací a zasvěcovací rituál, který nemusel nikdo vést a krajina nám nabídla další souvislosti a pohledy a my jsme jen věděli, že jsme a že je to tak správně. Nějak jsme přestali myslet a pochybovat. Tohle dostalo i Vincenta, od té doby jen opakuje, že se tam chce vrátit.

Cesta dolů byla stejně nebezpečná, dlouhá a komplikovaná jako cesta nahoru. Za tmy jsme se s povděkem najedli v kouzelném městečku St. Martin du Londre s úžasnou starosvětskou atmosférou francouzského hornatého venkova. Neuvěřitelný románský kostelík jsme za tmy ani neviděli, i když jsme parkovali hned vedle. Nicméně večer na hotelu jsme to stejně ještě museli probrat. Lidská potřeba sdílet je daleko silnější, než únava i úžas J

 

 

Sobota 29. října

Grasse a cesta domů přes Itálii

8 – naděje, matka, světové strany

Odjezd domů přes Grasse, kam jsme se díky poruše auta vůbec nedostali, takže prohlídku parfumerií a s ní spojenou „ochutnávku“ parfémů i krásnou středověku atmosféru města si užila ze všech jen Milica. http://www.grasse.fr/

Poté, co jsme si na vlastní kůži prožili, jak krásné je „táhnout za jeden provaz“ se s námi naše pouť rozloučila neskutečnou mlhou v Itálii, kde jsme neviděli ani ty Nibelungy nebo jiné pohádkové bytosti. Byl to jen čistý přechod z jednoho světa do jiného světa. Přespali jsme spokojeně na statku u Mantovy Corte Chiara: http://www.agriturismocortechiara.com/.

 

 

Neděle 30. října

Mantova-Bratislava-Brno

Kromě nádherného průjezdu Alpami už jen dobrá italská káva a radost z návratu domů spojená se smutkem, že už to skončilo i jistotou, že jsme navždy spojeni nejen mezi sebou, ale i s kouzelnou krajinou, která nás přijala mezi své.