Pár slov o mé osobě

Jmenuji se Eva Leňová Burešová. Narodila jsem se 27. května 1963 v Brně. Mám dva dospělé syny, Iva (1987) a Stanislava (1984). Jsem podruhé vdaná a stále bydlím v Brně, v malém rodinném domku v Líšni, kousek od místa, kde jsem se narodila.

Vystudovala jsem Střední hotelovou školu v Brně a mám tudíž kromě jiného maturitu z vaření. Přestože jsem si vždycky dovedla představit, že jednou povedu vlastní restauraci či penzion, nikdy jsem se k tomu vlastně nedostala. Částečně i proto, že se mi velmi brzy narodil první syn, který byl od narození nemocný, a zvlášť v prvních letech ani nepřicházelo v úvahu, že bych při péči o něj stíhala chodit do práce.

Staník měl od narození atopický ekzém, s ním spojené dýchací a zažívací potíže, byl alergický téměř na všechno a celý stav vrcholil astmatickými záchvaty, z nichž některé vyžadovaly zásah lékařské pohotovosti a oživování. Dokonce i školní lékaři mě poměrně brzy upozornili na to, že synův stav můžu ovlivnit vhodnou úpravou prostředí a hlavně stravy.

Po mnoha letech různých pokusů a omylů, neustálých testů, vyšetřování, léčení, sanatorií, desenzibilizací a antibiotik mi konečně paní doktorka na imunologii sdělila, že můj syn nemá buněčnou imunitu, což je záležitost vrozená. Obdrželi jsme předpis na speciální přípravek, který mu měl pomoci imunitu budovat, ovšem já jsem si přečetla příbalový leták a zjistila, že daný lék způsobuje chudokrevnost, ničí červené krvinky a ovlivňuje tvorbu bílých. Zavolala jsem paní doktorce, abych jí řekla, že synovi lék dávat nebudu, protože si myslím, že už tak má problémů dost a o leukémii rozhodně nestojím. Milá paní mi na to sdělila, že když nebudu dodržovat jí navržený způsob léčení, postará se o to, aby mého syna nepřijali do žádné brněnské nemocnice, a to ani v situaci s akutními obtížemi.

V tomto případě ovšem padla výhružka na neúrodnou půdu. Já jsem se totiž nelekla (to jsem si odbyla už u těch prášků), ale hrozně rozčílila. To mi zřejmě dalo dostatek energie a správný směr, takže jsem poměrně brzy našla ochotné léčitele, akupunkturisty, seznámila jsem se s homeopatií a hlavně s makrobiotikou. Prostudovala jsem na téma zdravá výživa všechno, co bylo kolem roku 1990 k mání, a protože jsem již měla ozkoušené, jak dobře můj syn na dietní opatření reaguje, začla jsem postupně zkoušet makrobiotiku zařadit do rodinného jídelníčku. Ani já ani kluci jsme s ní žádné problémy neměli, manžel neprotestoval a maso s omáčkou si dával v závodní jídelně. Staník se do roka přestal dusit, do dvou let mu zmizel ekzém, kromě známých „kritických“ období na podzim a následkem různých nachlazení a viróz, a moji kamarádi mě ve společnosti začali představovat slovy: „To je Eva, ona nejí maso.“

Někdy kolem roku 1996 projevil Staník přání vrátit se k „normálnímu“ jídlu, tak jsem si vytvořila vlastní verzi aplikované makrobiotiky, kterou s různými obměnami a přestávkami dodržuji dodnes. Snažím se přizpůsobovat přírodním cyklům, zdravotnímu stavu členů rodiny, dodržovat základní zásady makrobiotiky v hrubých rysech a hlavně do jídla vkládat všechnu svou lásku, ochranu, péči, prostě to nejlepší, čeho jsem schopná. Mám s tím skvělé výsledky. Všem mým klukům včetně druhého manžela moje vaření vyhovuje, odmítají jíst v různých menzách a vývařovnách, na jídlo připravené z nekvalitních surovin okamžitě reagují a kromě toho je ještě baví se na kuchyňském kutění spolupodílet.

Kromě neustálého studia (a praktikování) zdravé a přirozené stravy se od roku 1990 věnuji józe, cvičení i meditační praxi, cvičím tai či, zajímám se o feng shui, pokouším se o čínské horoskopy, díky své práci překladatelky a tlumočnice pravidelně přicházím do styku s homeopatií, geomantií, posvátnou geometrií, tradiční filosofií, magií, alchymií, šamanskými praktikami i tradičními způsoby léčení a léčitelství. To vše se snažím začleňovat do svého každodenního života a přistupovat ke světu lidí i energií opravdu celostně. Aby se mi to lépe dařilo, vystudovala jsem ještě psychologii na brněnské FSS MU.

Ráda bych pomáhala nacházet cestu dalším lidem a především ženám, proto jsem se pokusila zorganizovat setkávání formou tradiční ženské pospolitosti s možností výměny zkušeností, názorů a s hlavním zaměřením na jídlo a vaření. Doufám, že se Vám všem v mém spolku Magdalena bude líbit.

Mým přáním je, aby se k mému vaření časem přidaly další z nás, které se s námi budou chtít podělit o jiné části ženského vědění a jiné způsoby jeho využití.