Oslavy prvního ledna se přičítají Saturnovi a bohu Bakchovi, druhého ledna má svátek sumerská Inanna či babylónská Ištar, fénická Aštarté, vládkyně země a královny nebes. 11. a 15. ledna se slavily svátky nymf, bohyní pramenů a ochránkyní porodů. Dodnes se 11. leden slaví jako svátek lázeňství a všech, kdo mají řemeslně co dělat s vodou. 16. ldena se v Číně obětuje ochranným rodinným bůžkům a 24. ledna kuchyňskému bohu! 30. ledna začínal ruský svátek másla. Člověk z těch oslav ani nevyjde.

Mysterium Tří králů
V dávných dobách obsáhlo moudrost celého světa sedm lidí. Říkalo se jim sedm mudrců a všichni si jich velmi vážili.Tito muži znali veliká tajemství a dokázali říci, proč, jak, kdy a co se stane. Požívali takovou úctu, že je lidé považovali za krále, i když jimi většina z nich nebyla.


Je zajímavé, že stromem, který je dnes téměř symbolem Vánoc - jedličkou, začíná dle stromového horoskopu leden. Kromě jedle sem patří ještě jilm a cypřiš - ten je naopak symbolem pomíjivosti, smrti, konce, ale i kouzla, mýtu, výjimečnosti. O obou dříve jmenovaných už jsme se v tomto povídání o stromech zmiňovali, tak snad jen na doplnění.

Původně byl Janus bohem světla a slunce, jeho symboly jsou brána a klíč. Byl strážcem nebeské brány, v modlitbách byl vždy vzýván jako první. Je zobrazován s dvěma tvářemi, jedna se dívá dozadu, druhá dopředu. Ve skutečnosti měl tváře čtyři – tím připomíná mimo jiné slovanského Svantovíta. Není ale jen symbolem kontinuity. Jako bůh počasí hledí dozadu i dopředu také proto, že konec jednoho je zároveň počátkem dalšího, čas v něm tudíž byl v jakémsi celku.

Pohádka „Sůl nad zlato" vystihuje podstatu věci. Sůl je mnohdy vzácným a nezbytným doplňkem při přípravě jídla. Musí se ale používat v přiměřeném množství a projít správnou kuchyňskou úpravou.

K vánocům by se asi nejlépe hodil nějaký jehličnan - jedlička či smrček. Je zajímavé, že ty k nim podle tradic našich předků nepatří. Magii těchto svátků však pěkně zastupuje jmelí - léčivá rostlina, kterou uznávaly nejen všechny staré národy, ale i dnešní moderní lékařská věda.

Psát v prosinci o svátcích je nošením dříví do les. Celý advent je přece svátek, vánoce se slaví několik dní a mnoho z nás plynule přejde k oslavám Nového roku - klidně si přidáme i pravoslavný, řecko-katolický a čínský. Přesto nám někteří prosincoví světci za zamyšlení určitě stojí.

Štědrovečerní obřadní večeři představuje koláč se solárním symboly, na stole musí být hojně pokrmů i plodů, aby jich bylo hojně i příští rok (od toho pojem Štědrý večer). Obvykle se jedná o bezmasé pokrmy. Nemají chybě jablka symbolizující zdraví, ořechy symbolizující hojnost i česnek s ochrannými účinky. Důležité je i pečivo, které časem nahradila vánočka (húska, calta), jeho počet odpovídá počtu členů domácnosti s jedním navíc pro předky.

Dle tradice mělo být na štědrovečerním stole devět (popř. sedm) chodů. Jídlo bylo skutečně rozmanité jedly se oplatky s medem (česnekem, šípkem…), různé kaše (prosná, krupicová, hrachová) – u Slovanů velmi rozšířený způsob přípravy pokrmů – vařené a sušené ovoce, zasmažené polévky, houbové nákypy, jablečný závin a různé pečivo, ale suverénně nejrozšířenějším pokrmem byl houbový kuba. V bohatších domácnostech se jedl zajíc, vepřové řízky nebo různé ryby na připomenutí Krista. 

Citace: Narazila jsem však při studiu starých lidových zvyků na zvláštně ozdobené jablko s ještě zvláštnějším názvem – svět.