6. ledna - Tři králové, tři mágové nebo tři mudrci

V nultém roce našeho letopočtu bádali v tajných spisech a došli k jednomyslnému, avšak neuvěřitelnému závěru. Právě tohoto roku se měla objevit neobyčejná hvězda, která je dovede na místo, kde se narodí král všech králů. Od té chvíle začali každou noc pečlivě pozorovat nebe a každý den konat přípravy na dalekou pouť. Až jedné noci na černém sametu nebe opravdu zazářila hvězda, která byla jiná než všechny ostatní. Sedm mudrců, z nichž každý žil na jiném konci světa, se okamžitě vydalo na cestu. A hvězda je vedla. Jejich jediným úkolem bylo nespustit ji z očí.
Každý šel v čele svého průvodu a stále sledoval hvězdu, kterou mohli vidět jen oni ve dne i v noci. Oblečeni byli do drahých a krásných oděvů, které měli cenu celého panství. Za nimi šli emírové, rytíři, zbrojnoši a sultáni. Koně a velbloudi nesli těžké náklady šatstva, zásob a především vzácné dary pro božské dítě. Sedm karavan se pomalu blížilo k hoře Vítězství, kde se měli sejít a dále pokračovat společně.
Olaf byl králem a mudrcem chladné a nehostinné Země fjordů. Překonal nekonečnou step i ledem pokryté hory a za nimi ho čekalo teplé zelené údolí, v němž rostly stromy obtěžkané lahodným ovocem a příjemně voněly neznámé květy. Ani Olaf, ani muži z jeho průvodu dosud nic tak krásného neviděli. Rozhodli se proto, že si tu nějaký čas odpočinou. Marně na ně hvězda svítila a blikala. Moudrému králi ze severní země se pokračovat v cestě nechtělo. S rozkoší plaval v teplé vodě jezera a vyhříval se na slunci. Dokonce si začal stavět hrad. Na tajemnou hvězdu úplně zapomněl.
Igor byl králem a mudrcem ze Země řek. Byl to silný a nebojácný mladík, vynikající šermíř a štědrý člověk. Vyrazil na cestu, když hvězda poprvé blikla na obloze, obklopen rytíři se světlými vlasy a modrýma očima jako on. Každý byl oblečen ve stříbrném brnění vykládaném mědí a bronzem a na hlavě nesl stříbrnou přilbici s červeným chocholem. Šli nížinami a úrodnými poli až na hranice Červeného krále, zlého a krutého panovníka. Jeho sluhové nemilosrdně bičovali a trestali podané, s nimiž Červený král zacházel jako s otroky. Igorovo šlechetné srdce nemohlo dopustit takovou nespravedlnost a rozhodl se proti ní zasáhnout. Jedno ráno se střetl s oddílem vojáků, kteří vedli v řetězech tucet hladových a zbitých vesničanů. Igor vytasil meč a se svými rytíři se vrhl na královské vojáky. A rozpoutala se bitva. Byla dlouhá a krvavá. Igor se stal ochráncem chudých a slabých, ale ztratil z dohledu hvězdu. Po nějaké době ji nakonec přestal hledat.
Yen Hui byl mudrcem z Říše nebes. Jeho myšlénky byly průzračné jako diamant a pronikavé jako ocelová čepel. Všichni muži v jeho průvodu byli vědci a filozofové. Cestou diskutovali o matematice a řešili neobvyklé hlavolamy. Dorazili do krásného města, v němž stály paláce z mramoru, zahrady, stadiony a dokonce i slavná univerzita, na které učili světoznámí profesoři. Yen Hui nedokázal odolat a zastavil se tam. "Zdržím se jen několik hodin" - sliboval si. Ale právě v ten den měl jakýsi známý vědec přednášku o původu vesmíru. Yen Hui s ním na toto téma vedl odbornou diskusi, na níž posluchači ještě dlouho vzpomínali. Celý týden spolu oba vědci vedli rozhovory o různých oblastech lidského poznání. Na závěr si zahráli šachovou partii, kterou dodnes odborníci uvádějí jako skvělý příklad geniality Yen Huia. Mudrc sice zvítězil, ale na hvězdu si vzpomněl příliš pozdě. Už ji nespatřil.
Lionel z Navarry byl mudrc, kníže a básník. Pocházel ze Západní země a vydal se za hvězdou ve společnosti svých nejmilejších přátel, kteří sebou nevezli zbraně, ale hudební nástroje. Na počest tajemné hvězdy a Krále králů, který přišel na zem, aby na ni přinesl klid a lásku všem lidem, složil okouzlující píseň. Každý kdo ji slyšel, pocítil dojetí. Lionel a jeho průvodci museli projít hlubokými lesy. Jeden večer požádal Lionel rychtáře vesnice, v níž žili pracovití a pokorní lidé, aby jemu a jeho průvodu dovolil přenocovat u nich. Rychtář nachystal mladému knížeti bohatou hostinu, na které rychtářova dcera, velmi krásné děvče, vyzvala hosty k tanci. A Lionel se do ní zamiloval až po uši. Marně mu přátelé připomínali, že ho čeká důležité poslání. Lionel měl oči jen pro rychtářovu dceru. Hvězda pro něj vyhasla.
Melichar byl perský král. Ubíral se na koni v čele svého průvodu a nespouštěl hvězdu z očí. Byl zvyklý na námahu a oběti, a proto pokračoval v cestě dnem i nocí. Nechtěl riskovat, že by se mu hvězda během několika hodin spánku ztratila.
Kašpar byl indický král, který putoval s hrstkou mužů, na jejichž věrnost se mohl spolehnout. Věděl, že ho čeká dlouhá cesta a nechtěl se opozdit. "Vím to jistě, nemohu se mýlit. Narodil se člověk, který je nám ve všem podobný, ale stane se pánem celé země a bude vládnout navěky. S bázní a úctou se mu vrhnu k nohám. Bude to nejslavnější okamžik mého života" - říkával si.
Baltazar, král Arabů, byl už starý a cestoval na velbloudovi, který ho svým kolébavým krokem uspával. Proto ho provázel sluha, který měl za úkol nenechat ho usnout a mohl ho probudit i silným zatřesením, aby král neztratil směr a nesešel z cesty.
A tak se stalo, že se na hoře Vítězství sešli jen tři králové. Když seskočili na zem, uviděli, že se otevírá nebe. V jasné záři odtud sestoupili andělé, kteří nesli v rukách kometu jejíž jas osvítil celou horu.
Na úpatí hory se chtěli očistit před další cestou u pramene, kolem kterého rostlo sedm kmenů - olivovník, vinná réva, myrha, cypřiš, citrónovník, cedr a jedle. Čtyři z nich však usychaly. Melichar, Kašpar a Baltazar pochopili, že zbylí čtyři mudrcové už nedorazí.
Když se obřadně umyli, spojili se do jedné karavany. "Je čas vydat se na cestu" - prohlásil Baltazar, který byl ze všech nejstarší a nejmoudřejší. A hvězda jim opět svítila na cestu a ukazovala směr, kterým ležel Betlém.

Den Tří králů
„Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.“
(Mt 2,10-11)
Slavnost Zjevení Páně jest nejstarší v církvi svaté a připomíná trojí zjevení se Božského Spasitele: před pohany, jež zastupovali svatí tři králové; při křtu v Jordáně a na svatbě v Káni.
Kašpar (= klenotník), Melichar (= král světla) a Baltazar (= pán lesku) byli tři mudrcové a znatelé hvězd. Jim ukázala se neobyčejná hvězda (v ní kříž a nahoře děťátko), jížto následujíce přišli k jeslím Páně u Betléma. Padše před Pánem na tváře své, obětovali Mu každý významný dar:
Zlato na znamení Jeho královské důstojnosti a na důkaz nejvroucnější lásky.
Kadidlo na znamení úcty před Jeho božstvím a jako výraz nejněžnější zbožnosti.
Myrhu na důkaz Jeho člověčenství a jako znak umrtvování.
Poklonivše se Božskému dítku, s radostí se navrátili do své otčiny a žili zbožně. Svatý Apoštol Tomáš pokřtil je v Persii; později byli vysvěceni na kněze a biskupy a horlivě rozšiřovali svaté evandělium.
Svatý Kašpar zemřel dne 1. ledna ve věku 99 let, svatý Melichar dne 6. ledna jsa stár 116 let, svatý Baltazar dne 11. ledna ve stáří 112 let. Svatá jejich těla dostala se působením svaté císařovny Heleny z Persie do Konstantinopole, ve 12. století do Milána a roku 1164 do Kolína, kde v nádherném chrámě se uctívají.
Tolik o Třech králích praví přes sto let stará kniha - Obrázkový život svatých - kterou napsal roku 1892 pan Vilém Auer a byla vydána v Mnichově nákladem vlastním u tiskaře Karla Aug. Seyfrieda a spol.
V novodobém pojetí katolická církev vidí význam Tří králů ve zjevení novorozeného Ježíše mudrcům od východu, kteří jsou prvními pohany (v tomto kontextu prvními lidmi jiného než židovského vyznání), kteří se Kristu klaněli. Tito mudrcové reprezentují všechny křesťany z nežidovského prostředí, kteří kdy Krista přijmou – tedy i nás.
Proč se používá označení "králové" když se de facto o žádné krále v dnešním významu tohoto slova nejednalo? Myšlenka "králů" pochází z raně středověké tradice. Ve skutečnosti tato trojice představuje  „mudrce“, tedy snad mágy či astrology, nejspíše chaldejského či perského původu. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou sice jména orientálního původu, ale známe je pouze z legend. Pravá jména ani skutečný počet  mudrců není vlastně přesně znám. Všeobecně vžitý počet tři se odvozuje od počtu darů – tedy zlata, kadidla a myrhy.
Tyto dary mají samozřejmě svou symboliku.
Zlato – královský kov, tehdy nejcennější zboží, vyjadřovalo úctu k novorozenému Králi všech králů. Zlato jako trvanlivý kov také symbolizuje stálost a neporušitelnost.
Kadidlo – vonná pryskyřice, odedávna až dosud používaná při bohoslužbách a obřadech, byla vyznáním víry v Ježíšovo božství. Kadidlo je ve Starém i Novém zákoně symbolem modliteb stoupajících k Bohu.
Myrha – vonná mast s konzervačními účinky, používaná mj. při balzamování mrtvých těl, předjímala Kristovo utrpení a smrt na kříži.
Možná budou zklamáni všichni, kdo se léta domnívali že tradiční označení K + M + B psávané křídou nade dveře neznamenají jména tří králů. Křídou požehnanou podle tradice při mši 5. nebo 6. ledna sice označují věřící dveře svých domů a bytů písmeny K + M + B + letopočet. Tato písmena však jsou zkratkou latinské modlitby Christus Mansionem Benedicat – Kristus ať požehná (tomuto) příbytku.

Pranostiky na začátek ledna
Měsíc leden kdysi například Římané vůbec neznali, protože jejich rok byl desetiměsíční. Až  později byl  počet měsíců upraven na dvanáct, ale ještě stále s různým počtem dní. Pro Římany začínal rok březnem; s příchodem jara. Teprve roku 154 před naším letopočtem byl  začátek konzulátu přesunut z 15. března na 1. leden. A tak vznikl dodnes dodržovaný začátek roku.
Římané svůj první měsíc nazvali januaris - na počest boha Januse, boha počátku dne a všeho dění. Janus měl dvě tváře. První z nich  hleděla dopředu, do budoucnosti a druhá dozadu, do minulosti. Z latinského pojmenování vznikl německý Januar, ruský janvar, anglický january nebo francouzský janvier. My jsme si první měsíc v roce pojmenovali po svém a dali jsme mu krásné a poetické přírodní jméno - leden. Jeho označení pochází asi odtud , že celou přírodu poutá, resp. měl by poutat, led. Mimochodem; to se málo ví - měsíc následující, únor, prý dostal své jméno podle téměř zaniklého slova "unořovat". To když začínaly vodní toky shazovat své ledové břemeno, led se trhal a kry se vršily na sebe i ponořovaly (unořovaly) vahou okolního ledu pod hladinu.
Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.
Mokrý leden - prázdné sudy - neurodí se vína.
Mlhavý leden - mokré jaro.
Roste den, roste i zima.
Leden studený, duben zelený.
Neudrží leden, neudrží ani jeden.
Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu.
V lednu moc sněhu, v červnu moc sena.
Než v lednu sedláka, to radši vlka na poli viděti.
V lednu za pec si sednu.
V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda.
Pranostiky pro1. leden
Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Když je na Nový rok hezky, bude tak i o žních.
Pranostiky pro 6. leden - svátek Tří králů
Na tři krále o krok dále.
Na Tři krále mrzne stále.
Je-li na Tři krále větrno, zamíchá se planetami a bude úrodno.
Na Tři krále hodně hvězd, je hodně kobzolí.
Je-li na tři krále jasno, zdaří se pšenice.
Tři králové mosty staví, nebo je boří.
Pranostiky pro Masopust (od 6. ledna do popeleční středy)
Masopust na slunci - pomlázka u kamen.
Jsou-li v masopustě dlouhé rampouchy, je úrodný rok na mouchy.
www.druidovamysteria.cz