Jak vypadaly vánoční pokrmy starých Slovanů?

Zimní slunovrat u Slovanů

Astronomický zimní slunovrat připadá právě na dnešek a značí začátek nového solárního roku. Staří Slované nebyli jediným národem, který v tomto období slavil. Ku příkladu staří Řekové 25. prosince oslavovali zrození boha slunce Hélia a staří Římané zimní slunovrat zasvětili Saturnovi jako svátek hojnosti a zrození Nepřemožitelného Slunce. Časem se ke konci roku ujaly oslavy Mithry (původem íránského boha), což je předstupeň před kristianizací svátků zimního slunovratu. Obecně můžeme říci, že napříč indoevropskou kulturou se oslavuje zrození slunečního božstva. Prameny uvádí, že křesťanství nahrazovalo oslavy v tomto období už ve 4. století svátkem nárození toho šaška na kříži (všichni víme koho), který se ani v tomto ročním období narodit nemohl.
Nejstarší zmínku o slovanských oslavách zimního slunovratu najdeme v Euchologiu sinajském (staroslověnská památka z Makedonie, 10. stol. n.l.).
Kračun, Koleda, Hody
Existuje několik výrazů, které svátek zimního slunovratu u Slovanů označují. Vycházet můžeme z toho, jak se křesťanské Vánoce, jejichž název jsme my i Slováci přejali z německého Weinachte (svaté noci), nazývají v ostatních slovanských jazycích. Jak se však původně opravdu nazýval, zůstává otázkou.
Hody: nejstarší a zřejmě nejpůvodnější označení tohoto svátku jsou Hody. Zimní slunovrat se tak nazývá v hornolužické i dolnolužické srbštině a polabštině. Dolnolužickosrbsky se pak Vánoce řeknou gódy a kašubštině godë. Východoslovanské god a jihoslovanské godina značí rok – dobu mezi dvěma slunovraty, praslovanské god znamenalo svátek obecně.
Kračun: jedním z nejčastěji používaných názvů je Kračun, který nejspíš nepochází ze slovanských jazyků, jak se nabízí a z  ”nejkratšího dne v roce” nevzniklo, alespoň to jazykovědci považují za nepravděpodobné. Kračun je pravděpodobně odvozené z latinského creātiō, čili stvoření. Dodnes toto slovo najdeme jako označení Vánoc v maďarštině (Karácsony) a rumunštině (Crăciun) a setkáváme se s ním zejména v  panonsko-karpatské oblasti. Na Podkarpatské Rusi se kračunem označuje obřadní chléb pečený na Štedrý den, u Bělorusů démon smrti a Bulhaři i Makedonci tak nazývají poleno kladené o Štědrém večeru na oheň.
Koleda: dalším názvem pro slunovrat je slovo Koleda, které označuje zimní slunovrat a Vánoce v bulharštině (Коледа – Koleda) a běloruštině (Каляды – Kaljady) dodnes. Praslovanské kolęda pochází z latinského calendae, které u starých Římanů označovalo oslavy prvního dne prvního měsíce v roce i měsíců následujících. Zajímavá je i podobnost s výrazem jednoho z pobaltských jazyků – litevštinou, kde se Vánoce řeknou Kalėdos. I toto slovo má kořeny v praslovanštině, resp. v latině.
Božic: v dalších slovanských jazycích se Vánoce nazývají Božic, což označuje nového/nově narozeného boha slunce. V chorvatštině nalezneme Božić, v makedonštině Божиќ (Božiť). v srbštině Божић (Božidž) a slovinštině Božič.
Dle Kroniky Jana Malaly (slovanský překlad pochází z 10./11. stol. z Bulharska) usuzujeme, že bohem slunce je Dažbog, syn vládce bohů Svaroga a bohyně země Mokoš.  Jak již bylo zmíněno výše, můžeme usuzovat, že personifikovaný Božic – Štědrý večer dochovaný v mnoha písních, byl jen dalším označením pro Dažboga.
Jak slavili a slaví Slované
S druhou polovinou a koncem roku slunce slábe, ubývá dne, světla, tepla. To vše značí, že sluneční božstvo stárne a v den zimního slunovratu umírá. Po něm se záhy znovu rodí, nabývá nových sil, příroda se tak probouzí k životu a celý koloběh může dále pokračovat.
Zimní slunovrat nastává v době, kdy je Dažbog nejslabší a tím pádem jsou síly temna, chladu a smrti nejsilnější. Náš svět je podsvětí o tomto svátku nejblíže a hranice mezi nimi se stírá. Z tohoto důvodu nemůže být Kračun jen oslavou narození boha slunce.  Dle tradice se Dažbog rodí 25. prosince s ranním svítáním. Část obřadu se koná o den dříve – o Štědrém večeru.  Od tohoto dne následuje 12 nečistých dnů zastupujících 12 měsíců v roce, po jejichž dobu je vládne Veles – bůh podsvětí, brány jeho světa a našeho světa jsou po tu dobu stále otevřené. Můžeme tak říci, že zimní slunovrat je jak Dažbogův, tak Velesův svátek.
Oheň: jeden z nejdůležitějších prvků spjatých se zimním slunovratem je pálení ohňů. Většinou se zapaloval jeden velký oheň pro celou osadu, nad kterým se bdělo celou noc. Ohně byly posvátné a nesměly vyhasnout.
Pálení ohňů je doloženo především u jižních Slovanů, kteří ctili i další zvyk spojený s tímto živlem – do ohně vkládali poleno - bădnik (název byl odvození právě od celonočního bdění). To muselo vydržet až do rána a to, co z něj zbylo, mělo čarovnou moc. Se získáním vhodného kmene bylo rituálem samo o sobě, nejčastěji se jednalo o dubové dřevo, strom se mohl naseknout a porážet jen z jedné strany, nesměl spadnou na jiný strom a musel padat na východ. Posypával se před zapálením obilím i potíral mlékem, vínem i medem. Nejspíše měl symbolizovat Dažbogovu modlu a starý rok. Od bădniku se v mnoha jazycích dochovalo označení Štědrého dne – srbsky Бадње вече (Badně veče), makedonsky Бадник (Badnik), chorvatsky Badnjak, bulharsky Бъдни вечер (Bădni večer). Obdobnou tradici tohoto polena najdeme i u Germánů a Litevců. V Rusku se zase z kopce posílalo hořící kolo, což je hojně rozšířený solární symbol.
Vlivem církevních zákazů v pozdější době, si lidé brali oheň domů a tak se zrodila tradice zapalování svíček.
Oheň zajišťuje ochranu před silami z podsvětí – čerty, upíry, vlkodlaky i vílami, kteří se ke konci roku mohou volně pohybovat po našem světě. Zapaluje se večer, při západu slunce vstřebává poslední zbytky Dažbogovy síly, aby mohl hořet celou noc.
Ctění předků: další velice důležitý aspekt, který se projevuje i při štědrovečerní večeři v dnešní době, má stále stejnou podobu – prostírání jednoho místa navíc – pro mrtvé předky. Těm je také připíjeno o oni mohou přijít na návštěvu v podobě neznámých příchozích, proto musí být všichni, kdo zaklepou o tomto večeru na dveře, pohoštěni. Zemřelí příbuzní se mohou vtělit i do domácích zvířat, kterým by proto měla být věnována zvláštní péče.
Pokrmy: štědrovečerní obřadní večeři představuje koláč se solárním symboly (což křesťané též vykradli a udělali z koláče  církevní oplatky), na stole musí být hojně pokrmů i plodů, aby jich bylo hojně i příští rok (od toho pojem Štědrý večer). Obvykle se jedná o bezmasé pokrmy. Nemají chybě jablka symbolizující zdraví, ořechy symbolizující hojnost i česnek s ochrannými účinky. Důležité je i pečivo, které časem nahradila vánočka (húska, calta), jeho počet odpovídá počtu členů domácnosti s jedním navíc pro předky.
Jižní Slované následující den ráno pojídali tzv. čestnicu – nekvašenou placku představující plenku pro nově narozeného Dažboga. Jižní i východní Slované týž den obětovali prase – posvátné Dažbogovo zvíře představující blahobytnost. Z toho se dochovala česká tradice o zlatém prasátku, krom toho se i u nás pořádaly hojně zabijačky.
Věštění: díky Velesově moci se této noci využívalo a dodnes využívá k věštění např. rozkrojováním jablek, louskání ořechů a v neposlední řadě svobodné dívky mohou ve studni vidět svého nastávajícího nebo však i smrt.
Koledování: Lidi se mohou krom posvátného ohně před bytostmi podsvětí chránit převleky (za zvíře nebo druhé pohlaví), nosit škrabošky z kůže nebo dřeva. V těchto maskách chodili mladí muži (kteří mimochodem museli několik dní předtím držet sexuální půst) ve skupinách po dobu 12 nečistých dnů na obřadní obchůzky, čemuž se říkalo koledování. Hospodářům zvěstovali narození Božice a přáli jim zdraví i úrodu, odháněli tak i zlé běsy a démony. Zpívali a hráli krátké scénky. Setkaly-li se dvě skupiny koledníků, došlo k bitvě, z níž nemuseli někteří vyjít živi. Mrtví byli pohřbívání přímo na místě a žádná sankce za takové zabití nehrozila. Jeden z koledníků většinou nesl na tyči zlatou šesti nebo osmicípou hvězdu, která symbolizovala slunce, tuto tradici opět vykradli křesťané a udělali ze symbolu hvězdu betlémskou.
Jedním z dalších významných prvků je sláma, která se dávala na podlahu nebo stůl. Sypala se do tvaru kříže nebo kruhu (zejména v Rusku). Nejdůležitější je však veselí, bujarost a přátelství, na které je krátká každá síla z podsvětí. Ani naši předkově jen neseděli a nerozjímali u zapáleného ohně, ale užívali si předvečer Dažbogova narození ve společnosti svých blízkých.
http://blog.veruce.cz/mytologie/slovanska-mytologie/zimni-slunovrat-u-slovanu-aneb-kracun-hody-i-koleda/