Ještě jednou obiloviny v naší stravě

Jak uvádí Barbara Temelie ve své knížce Kuchařka podle pěti elementů (str. 34), prokázaly lékařské studie, že hlavní příčinou osteoporózy je hladovění z důvodu redukce váhy. Půst může být sice prospěšný, ale jen za předpokladu, že člověk, který se postí, nemá oslabené trávení a půst je prováděn správně. Za prospěšné se považuje vynechání večerního jídla, ovšem předpokladem udržení zdraví je dobrá snídaně a výživný oběd.

 

Jako snídaně se při tradičním způsobu stravování téměř na celém světě podávají různé obilné kaše, nejlépe vařené z celozrnných obilovin a různé typy obilninových polévek v kombinaci se zeleninou, v zimním období i masem. K večeři se ve skutečnosti doporučuje totéž – hustá polévka nebo obilninová kaše.

 

Z hlediska teorie pěti elementů jsou obiloviny vyvážené, posilují střed a jejich zařazení do jednotlivých skupin potravin poukazuje spíše na jejich tendence. Za studené se tedy považují pšeničné klíčky a výhonky, za osvěžující pšenice (element dřeva), pohanka (oheň), ječmen (země), k neutrálním patří bulgur, kuskus a špalda (dřevo), amarant, quinoa a žito (oheň), proso, polenta, kukuřice (země), rýže (kov), k teplým zelené zrno (dřevo), sladká rýže(země) a oves (kov). Jistě nás nijak nepřekvapí, že jako horký není charakterizován žádný druh obilí.

 

Při snahách o vyváženou stravu volíme obiloviny neutrální a obiloviny přiřazované k elementu země. Zemi charakterizuje sladká chuť a přirozeně sladká chuť musí v naší stravě převažovat, jinak budeme stále vyhledávat její náhražky v podobě cukru a sladkostí. Přestože je léto horké, dáváme i v tuto dobu přednost vařeným neutrálním, teplým a osvěžujícím pokrmům doplněným osvěžujícími druhy zeleniny, salátů a bylin. V případě vegetariánské stravy je i v létě důležitý dostatek luštěnin.

 

Do stejné kategorie jako obiloviny patří ještě luštěniny a výrobky z luštěnin, mořské řasy, většina zeleniny, semínka, oříšky a ovoce s malými plody. Jíme to, co je nejblíže neutrálnímu středu, doplňujeme kategoriemi sousedními podle ročních období a jsme-li zdraví, občas si zahřešíme a dopřejeme si nepatrné množství jednoho z extrémů, aby náš život nebyl zas tak fádní.

 

Nejjednodušším způsobem, jak ve stravě dosáhnout rovnováhy jinu a jangu, je zařadit do běžného jídelníčku 20 až 40% celozrnných obilovin v každém jídle. Poměr draslíku a sodíku v celozrnných obilovinách se značně podobá jejich poměru v lidské krvi. Jíme-li tedy celozrnné obiloviny, udržujeme si v krvi správnou rovnováhu minerálů důležitých pro správnou funkci našeho nervového systému. Narušení této rovnováhy způsobuje mimo jiné oslabení imunitního systému a umožňuje vznik nemocí. Obilí je člověku podobné také tím, že stojí nohama (kořeny) pevně na zemi, má vzpřímené a pevné tělo (stonek), které pružně reaguje na vlivy okolí a citlivě na změny počasí, a svou hlavu (klas) nastavuje slunci a vytahuje do vyšších, duchovních sfér, směrem k nebi.

 

Lidská historie a vývoj lidstva vůbec je s pěstováním obilí úzce spojen. Obiloviny začaly pro člověka představovat základní zdroj potravy už asi před milionem let. První organizovaná společenství lidí začala vznikat v době, kdy se člověk usadil na jednom místě, aby mohl pěstovat obilí. Dokonce se říká, že člověk začal chodit po dvou nohou a narovnal svůj postoj proto, aby mohl obdělávat pole. Obiloviny a luštěniny se staly důležitým zdrojem potravy, protože se daly jednoduše skladovat. Pěstování obilovin vedlo ke vzniku prvních usedlostí a tak se vývoj civilizace stal závislým na rozvoji zemědělských dovedností lidí. Podrobnosti o úrovni rozvoje i délce trvání jednotlivých civilizací v historii se mimo jiné dozvídáme i z nálezů spojených s typem a množstvím skladovaných obilovin. Všechny antické civilizace se zakládaly na pěstování obilovin. V Babylónu, Egyptě, Řecku a Římě se pěstovala pšenice, ječmen a proso. V Indii, Číně a Japonsku rýže. Inkové, Májové a Aztékové pěstovali kukuřici, která sice není přímo jedním z druhů obilí, ale s obilovinami je botanicky příbuzná.

 

Zrnko obilí se skládá ze tří částí: klíčku, endospermu a otrub. Klíček obsahuje vitamíny, bílkoviny a oleje, je důležitým zdrojem zvlášť vitamínu E. Endosperm je škrobovitý základ zrnka, který klíčku poskytuje výživu, dokud není rostlinka schopna fotosyntézy. Otruby tvoří tuhý vnější obal skládající se z několika vrstev, který obsahuje minerály, vlákniny, bílkoviny a některé vitamíny.

 

Jíme-li tedy celozrnné obiloviny, poskytnou nám plnohodnotnou výživu s dostatečným obsahem uhlovodanů. Hnědou rýži můžeme jíst po celý rok, kukuřičná mouka (polenta), ječmen a proso se hodí do teplého podnebí, pšenice, žito a oves jsou lepší v počasí chladnějším. Uvařené obilí je vhodné k jídlu první a druhý den, třetí den ztrácí svou energetickou hodnotu a čerstvost.

 

 

Rýže je nejvyváženější z obilovin, silně čistící a je vhodné ji míchat s jinými obilovinami, luštěninami, ořechy i jedlými kaštany. V zimě dáváme přednost rýži kulatozrnné, v létě dlouhozrnné. Rýže se řadí k prvku kov.

 

Žito nám dává houževnatost a odolnost, má lépe stravitelný lepek, než ostatní druhy obilovin, řadí se k prvku země, žitné kroupy k prvku vzduch.

 

Ječmen ochlazuje, ječné kroupy jsou osvěžující, čistí, uhlazují, jsou skvělé na pleť, proti akné, pomáhají vylučovat usazeniny.

 

Oves má nejvyšší obsah bílkovin a tuků, používá se převážně ve formě vloček, před použitím je večer namočíme, řadí se k prvku vzduch.

 

Kukuřice je nejjinovější, řadí se k prvku oheň, používáme hlavně v létě, ochlazuje, uvolňuje. Vhodné doplnit fazolkami či zeleninou.

 

Pohanka je vhodná v zimě, je silně stahující, proto je dobrá do velkých mrazů, pochází z Himálají, obsahuje rutin, řadí se k prvku voda. Mouka mletá z pohanky dobře pojí, příznivě působí na cévy, proti dilataci.

 

Jáhly jsou loupané proso, řadí se k prvku země, červené k prvku oheň, jsou malé, proto jang, v létě se kombinují s kukuřicí, jsou zásadité, vhodné do moučníků, s ovocem

 

Jedním z nejdéle pěstovaných druhů obilí je pšenice, nejstarší archeologické nálezy datují její pěstování na středním Východě do doby asi před 10 000 lety. Podle ajurvédy podporuje růst, proto se doporučuje pro děti a invalidy, u dospělých může způsobovat vznik cyst a nádorů. Podle čínské medicíny se hodí na léčbu jaterních poruch. Moderní způsoby mletí a potřeba dlouhého skladování učinily z pšenice vedle bílého cukru chemicky nejvíce upravovanou potravinu. Proto se doporučuje používat pšeničnou mouku zásadně z biologických zdrojů. Řadí se k prvku vzduch.

 

Quinoa je původem z jihoamerických And, kde se pěstovala již kolem 3 000 před naším letopočtem. Zrno chutná mírně po oříškách. Obsahuje 12 až 18% bílkovin, což je téměř dvojnásobek v porovnání s jinými druhy obilovin a perfektně vyvážené esenciální mastné kyseliny. Zrno je před vařením třeba propláchnout, aby se odstranil hořce chutnající saponin. Vařená quinoa se používá podobně jako rýže, na uvaření postačí 15 minut.

 

Amaranth přidáváme k ostatním obilovinám poté, co sebereme pěnu.

 

Obiloviny se vaří v poměru s vodou, který je určený způsobem použití, roční dobou či zdravotním stavem. Poté, co začnou vařit, sebereme jednou až dvakrát pěnu, přidáme sůl, vaříme asi hodinu a necháme na teplé rozptylce dojít.