Leden a bůh Janus

Janus je nejstarším bohem římského panteonu. Bůh minulosti, současnosti i budoucnosti zajišťující dobrý počátek všech věcí, ochránce dveří i bran, východů a vchodů. Janus byl často používán jako symbol změny a přeměny, jako například přeměna dětství v dospělost.
Janus je uctívám jako bůh začátku sklizně, času sázení, staveb, narození i jiných začátků. Byl představitelem božstva, které bylo uctíváno jako středové božstvo v době přechodu z barbarství do civilizované kultury, přechodu vesnice do měst nebo přechodu mládí do dospělosti. Dveře jeho chrámů byly otevřeny v době války a naopak uzavřeny v době míru.
Starý římský rok začínal březnem s příchodem jara. Jedenáctý přidaný měsíc byl zasvěcen Janusovi a dvanáctý bohu podzemní říše Fabruovi. Janusovi byl zasvěcen počátek každého ročního období. 

Několik citací z práce Ivana Hodovského: Janusova tvář morálních konfliktů
 
Staroitalický bůh Janus byl bohem dvou tváří, z nichž jedna hleděla vpřed a druhá vzad; byl bohem počátku a konce. Janusovská dvoutvářnost totiž zosobňuje dvojí pohled ve významu dvou možných úhlů nazírání a spolu s tím dvojího nebo víceznačného posuzování a hodnocení. Dvojakost janusovského náhledu kromě toho zakládá důležitý princip lidského rozhodování, spočívající v nejednotnosti zájmů a s ní spjatou intoleranci vůči požadavkům (a zájmům) někoho druhého, jiného. Janusovské paradigma dvojznačnosti ovšem současně představuje jednotu dvojakosti a stejnosti v tom smyslu, že bůh Janus sice byl bohem dvou tváří, ale pouze "tváří", že tyto tváře na druhé straně tvořily výraz jedné hlavy a jednoho "těla", tudíž jednoho ducha.
Nabízí se ještě jedno přirovnání. Bůh Janus byl starořímským bohem oblouků a průchodů, zejména dvojité brány na Foru Romanu, která byla za války otevřena a v době míru zavřena. Byl tedy bohem, který "bděl" nad rozmezím klidu a míru, vzruchu a války, obvyklého rytmu běžného života velkého města a státu a doby neklidu, konfliktů, krizí, výbojů, ale také rozkladu a konce.
Ač to zní paradoxně, v těch případech, kde konflikt burcuje svědomí, kde ruší daný stav, který sice doposavad znamenal cestu "před", cestu bez konfliktů, ale po vyježděných a tudíž "vydřených" kolejích, v těch případech, kde konflikt nastavuje "zrcadlo pravdy", nese v sobě silný morální náboj, většinou ovšem zjistitelný a společensky uznaný "ex post", tedy na základě výsledků jistých rozhodnutí. Konflikty tudíž vždy nějak souvisejí s "posouváním", vývojem, ukazují cestu vpřed. To je jedna tvář konfliktů. Druhá tvář znamená opak této tendence, obracení zpět. Všechny konflikty přinášení utrpení, strach, nenávist, pohrdání, zoufalství a mnohé další podoby materiální a duchovní bídy. Konflikty kromě sebevědomého pocitu hrdosti a nadřazenosti vítěze strhávají někam "dolů", někam nazpátek, od plnokrevného života k nemoci a smrti.


Ke čtyřem tvářím boha ještě vysvětlení z oblíbené knihy: http://www.e-ala.estranky.cz/clanky/elizabeth-haich.2/
Božství spočívající ve svém pratvaru se znázorňuje vždy jako rovnostranný trojúhelník. Bůh ve svých aspektech je jedna ve třech a tři v jedné. Ale tento stav - jako rovnostranný trohjúhelník nosí v sobě možnost čísla čtyř. Když se tři aspekty pračísla jedna od sebe oddělí, a to se stane, jakmile vstoupí z neprojeveného do projeveného, pak se stane z ,jedné ve třech', ,tři a jedné'. Tím se zrodí číslo čtyři.
V rovnostranném trojúhelníku vidíme pouze jednotu, která má tři strany - tři aspekty. Obsahuje však ve skrytu, v nezjeveném číslo čtyři, neboť rovnostranný trojúhelník: nese v sobě možnost se rozložit do čtyř rovnostranných trojúhelníků. Když trojúhelník vystoupí z neprojeveného stavu v třírozměrném světě, stane se čtyřstěnem. První pratvar hmotného projevu - krychle - obsahuje v sobě skrytý a neprojevený čtyřstěn. Čtyři trojúhelníky, které tvoří strany čtyřstěnu, jsou dotykovými plochami, božského s hmotou, neboť jsou totožné s vnitřními plochami odříznutých rohů krychle.
Jestliže otočíme na zevní stranu trojúhelníky čtyřstěnu pomocí rohů krychle, které tvoří hmotu a tím projevíme trojúhelníky čtyřstěnu, vznikne čtyřstranný tvar pyramidy, jejíž čtyři stěny jsou současně na zevní stranu projevené čtyři trojúhelníky čtyřstěnu a na vnitřní stranu projevené odkrojené rohy krychle. Čtyři strany pyramidy symbolizují čtyři tváře boží, které rovněž v sobě nesou jednotlivé aspekty svého prapůvodu, v sobě spočívající božství, které je nad každým projevem. Pyramida ukazuje živou skutečnost, živý zákon, ve kterém se Bůh vždy a bezpodmínečně projevuje v hmotném světě, přebývá tedy ve všem, co bylo stvořeno. Z každého bodu vesmíru se projevuje Bůh čtyřnásobně. Do každého ze čtyř světových stran září jiným působením, tím, že ač pocházejí z jednoho bodu, přece jen vznikají z rajské jednoty různé silové proudy. Můžeme pro to použít obraz, že ze středu ráje, kde roste strom života a strom poznání dobra a zla, vznikají čtyři velké proudy, které tečou do čtyř stran - do zevního světa. Toto čtyřnásobné projevení lze nalézt ve všem, co bylo stvořeno. Nejnápadnější jsou však čtyři vlastnosti v působení vzduchových proudu - větrů. Nejprimitivnější člověk ví, že různé větry ze čtyř světových stran působí zcela různě. Severní vítr je suchý, srudený, působí uklidňujícně a vyvolává ztuhnutí. V mnohých krajích voda úplně ztvrdne na kámen. Jižní vítr přináší vždy horko a působí vzrušivě a vyvolává oživení. Východní vítr je chladný, občerstvuje a osvěžuje. S větrem západním přichází teplo a vlhko - v mnohých krajinách se projevuje deeštěm. Působí únavu a ospalost. Různé působení čtyř hlavních větrů zpozoruje každé dítě; ale jak se to může stát, že ze stejného místa na Zemi ze stejného bodu působí vzduchové proudy v protichůdných směrech zcela protichůdně? Když například odtud, kde je pociťován vzduch jako příjemný a vlažný, se zvedne vítr  v jižním směru, tak vane tento vítr pro krajiny jižně položené samozřejmě ze severu a přináší tam ochlazení, poměrně zimu a působí na všechny živé tvory uklidňujícně. Jestliže však vítr vane rovněž odsud ze stejného bodu na sever, přichází vítr pro krajany ležící na severu z jihu, přináší tam tedy velké oteplení, žár, zvyšuje plodivou sílu v živých tvorech a dráždí jejich rozplozovací orgány. Jak je to možné, že z téhož bodu na Zemi vane na jednu stranu studený, na druhou stranu teplý vítr - uklidňující nebo vzrušující a vyvolává v jednom směru deště, v druhém směru sucho? Toto je závislé od toho, kterým směrem proudí vzduch. To je zákon prostoru, který se nazývá čtyři tváře boží.
První tvář - severní tvář - je ohnivá, působí životodárně, proto přináší jižní vítr žár a dráždí živé tvory k plození nového života.
Druhá tvář - západní tvář - je vzdušná - chladná. Činí vše pohyblivým, proto přináší východní vítr občerstvení a osvěžení.
Třetí tvář boží - jeho východní tvář - je vlhká, mokrá a vlažná. Vše se stává těžkým a líným, proto přináší západní vítr teplo, vlhko, srážky a vyvolává u všech živých tvorů ospalost. Jejich vědomí se stahuje do těla.
A konečně čtvrtá tvář - jižní tvář boží - je studená. Působí stahování, zhmotnění a krystalizaci, severní vítr proto přináší chlad a uklidňuje nervy.
První a nejdůležitější projevení čtyř tváří bořích je tvář ,ohnivá', neboť působení zbývajících projevení - zbývajících tváří - závisí od této. Druh ohně určuje, zda bude horko, teplo, chladno nebo zima. Je tedy ohnivá tvář boží otcem ostatních. Díky jejímu záření vznikají různá skupenství; teplé a suché, plynné vzdušné, chladné a vlhké, tekutě vodnaté, zimou tuhé, pozemské. Tento zákon působí všude na Zemi, v každém stromu, v každé rostlině. V každém domě je například jižní strana, kam směřuje proudění severní tváře boží, teplá a rostliny prospívají na této straně nejlépe; severní strana je studená, východní strana je suchá a západní strana vždy vlhká a když vyrábíme v pyramidě déšť, pak srážky dopadají na všechny budovy ze západu.
Čtveřici je možné nalézt projevenou nejen v hlavních větrech, je ve všem, co bylo stvořeno.
Například kmeny stromů - severní strana stromů, která přijímá vyzařování chladné jižní tváře boží, je vždy pokryta mechem. Pročpak asi má člověk jen jeden obličej, obrácený dopředu? Ve směru, ve kterém se nalézá náš obličej, jsme ohniví, dávající; na zadní straně jsme zaměřeni opačně, studení a beroucí. Naše údy směřují vcelku rovněž dopředu a svou sílu vůle můžeme vyzařovat také jen ve směru svého obličeje. A proč spíme nejlépe, když ležíme ve směru od severu k jihu, proč leží všechna zvířata, všechna hnízda zvířat a všechna mraveniště takto orientována? Zvíře nemá rozum, aby vědělo proč, ale pociťuje, že přichází ze severního směru vyzařování nervy uklidňující a z jihu oživující, životodárné, tedy dráždící vyzařování a že je pro oběh jeho životního proudu nejlepší, jestliže staví svoje hnízdo ve směru sever - jih a také tam uléhá ke spánku.
V tom spočívá tajemství, proč je nejvhodnější, aby člověk, jestliže hledá spojení s Bohem a modlí se, obrátil se k severu nebo východu, nikdy však k jihu nebo západu! Na severu nalezne síly, které ho povedou ke zduchovnění. Na jihu a západu však nalezne dráždidla, která jeho vědomí spojí s tělesnými pudy. Působení čtyřnásobného vyzařování božího se projevuje v celém vesmíru dokonale stejně a každý bod ve vesmíru, tedy také na Zemi, dostává ze stejné světové strany vždy stejné proudění a také je vysílá. Čtyři tváře boží se nemohou nikdy otočit nebo obrátit. Stojí vždy nezměněně ve svém původním směru.
Vše, co my lidé z lidského stanoviska - tedy zvenku - vnímáme pomocí svých smyslů, je ve stavu božského bytí zcela opačné. Třeba něco vidíme zvenku - shora či zdola, zepředu či zezadu, zprava nebo zleva, jestliže to však nevidíme, ale tím jsme, obrátí se to v pravý opak. Když něco vidíme, stojíme v duálním vztahu. My, pozorovatelé a to, co vidíme, jsou dva póly. Jestliže však jsme něčím, pak jsme v monistickém stavu, v božské jednotě. Nyní je zřejmé, proč osobní je vždy přesně opačné božskému. Nyní se rozumí tomu, proč lidské písmo jde zleva doprava a božské zprava doleva.