Ředkev, další z ochránců imunity

Ředkev jako kořenová zelenina byla známá již ve starém Egyptě. Jednoletá nebo dvouletá rostlina z čeledi brukvovitých dorůstá výšky asi 50 centimetrů. Pěstuje se pro dužnatý kořen nejrůznějších tvarů a barev, z něhož vyrůstají řapíkaté, řídce chlupaté listy. Do skupiny patří například i ředkev olejná - používaná například jako zelené hnojivo.

Rostlina se vysévá přímo do záhonu od března do konce léta. V kořenech koncentruje dusičnany, proto ji není třeba přihnojovat, naopak sama hnojí. Jarní odrůdy se sklízí koncem května, letní v červnu a červenci a zimní na přelomu října a listopadu.  V kuchyni se používá v syrovém stavu v salátech a pomazánkách, výborná je nakrájená na plátky na mazaném chlebu.

Ředkev obsahuje celou řadu důležitých látek. Za syrova má více vitamínu C, než je v citrusových plodech, dále velké množství vitamínu E, skupiny B, beta karotenu a minerálních látek, hlavně draslík, sodík, vápník a také chlór, fosfor a síru. Japonská bílá ředkev daikon má i křemík. Doporučuje se nemocným s nedostatečnou funkcí jater, pomáhá při trávicích obtížích, zácpě a nadýmání, má antibiotické účinky. Není vhodná pro osoby trpící průjmy, žaludečními a dvanácterníkovými vředy.

Ředkvička neboli ředkev letní setá, se vyskytuje v různých barvách od bílé, červené až po fialové druhy, dvoubarevné s bílou nebo narůžovělou dužninou, více či méně pálivé chuti. Pokud vyběhne do květu, vytvoří jen malou a nepříjemně pálivou bulvu. V kuchyni se ředkvičky přidávají do salátů, pomazánek, polévek nebo jako příloha k masu. Sejí se průběžně a sklízí 30 až 40 dní po výsevu. Je snadné je rychlit, pěstovat si je můžeme i na balkóně.

Ředkvička má podobné účinky jako ředkev, má nízkou kalorickou hodnotu, obsahuje vlákninu a i proto je velmi vhodná při odtučňovacích kúrách. Obsahuje více minerálních látek než velká ředkev. Významný je také obsah hořčičných olejů a silic. Tyto složky si vytváří na obranu před plísněmi a bakteriemi. Nicméně, stejně příznivě působí po konzumaci i v našem žaludečním traktu - proti bakteriím či plísním. Má velké množství vitaminů B a C, což se příznivě odráží na odolnosti organismu proti nejrůznějším virům.

Obsahuje kyselinu listovou, důležitou pro krvetvorbu. Sirné silice ulevují od infekcí trávicího traktu a pozitivně ovlivňují střevní peristaltiku. Draslík má příznivý vliv na zdraví srdečního svalu, vápník zase podporuje tvorbu kostí a chrupavek. Karoten pomáhá udržet zdravé oči a přispívá ke zdravému zbarvení kůže. Bylo dokonce vědecky prokázáno, že ředkvičky dokážou působit proti vzniku kamenů ve žlučových a močových cestách.

Nákupu ředkviček je potřeba věnovat trochu pozornosti. Problémem dnešní doby je bezesporu přehnojování zeleniny dusičnany, které nám při vysokých dávkách mohou ubližovat. Při nákupu ředkviček tedy raději zvolíme bio-produkt, čímž se uchráníme těchto škodlivých látek.
Ředkvičky povadlé a měkké také nejsou nejlepší volbou, vypovídá to buď o jejich nadměrném stáří nebo nevhodném způsobu pěstování - takové ředkvičky jsou gumovité, dřevnaté nebo popraskané. Čerstvá ředkvička je křehká a šťavnatá a její listy jsou svěží a nepřerostlé.

Ředkev je krom jiného prastarou fermentační zeleninou, velká bílá ředkev daikon se v Koreji a Číně nakládala pravděpodobně dříve než čínské zelí (kimchi). Samo slovo daikon japonsky znamená velký kořen. Nejčastěji se fermentuje nakládáním do soli, misa, otrub, usazenin z rýžové pálenky sake, sladu a hořčice, wasabi křenu a mořských řas.Tradičně se také ředkve kvasí celé, několik dní zavadlé a stočené do speciálních nádob, zasypané otrubami a dalšími přísadami nebo zalité nálevem.

Pro nás bude jednodušší, když si je najemno nebo nahrubo nakrájíme, prosolíme a můžeme přidat i další ingredience. Dochucovat můžeme pomocí mořských řas, listů vinné révy, černého rybízu nebo višně, hřebíčku, hořčičných semínek, libečku, koriandru, jalovčinek a mnoha dalších koření - dle vlastní chuti. Odborná literatura doporučuje používat himálájskou krystalickou sůl nebo nerafinovanou mořskou sůl. Nezapomeneme zalít převařenou vodou, zatížit a pak už jen 2-4 týdny čekáme.

Tradiční východní medicína považuje daikon také za důležitý lék. Používá ji na nejrůznější potíže, od úlev při svědění (postižené místo se potírá plátkem ředkve), přes kýlu až po zápach z úst. Listy daikonu se doporučují také při léčbě cukrovky. Nejdůležitější je její schopnost rozpouštět ledvinové kameny - podává se ve formě vařené, v polévce i nastrouhaná jako salát. Nápoj z bílé ředkve pomáhá snížit horečku, podporuje pocení a  vylučování moči. Strouhaná bílá ředkev pomáhá trávit, především jídla tučná, mastná a těžká a také živočišné výrobky. Všechny druhy ředkví obsahují éterický olej, který rozpouští hleny a také enzymy, které podporují vylučování trávicích šťáv. Mají močopudný účinek, takže pomáhají čistit ledviny a močový měchýř.

Lázeň v listech ředkví se používá na prohřátí těla, na ošetření kožních problémů a problémů s ženskými pohlavními orgány. Odstraňuje také tělesný zápach z nadbytku tuků v těle. Sušené listy se vaří, dokud voda nezhnědne, pak se přidá mořská sůl a buď se ošetřované místo potírá namočeným ručníkem, až zčervená, nebo se připravuje sedací lázeň, do níž se ponoříme až po pás. Žena sedí, dokud se nezačne potit, což je většinou do 10 minut. Stejná lázeň se používá i na děložní výplach.

Závěrem tip na zajímavý recept na zapečené ředkvičky. Budete potřebovat asi 250 g ředkviček, 3 lžíce medu, 50 g cukru, mletou skořici a 2 lžíce másla. Postup: Ředkvičky pečlivě omyjeme. Pokud jsou velké, můžeme je rozpůlit a případně i předvařit. Máslo rozpustíme a smícháme s medem a podle chuti přidáme skořici. Do formy na muffiny rozdělíme ředkvičky. Přelijeme je máslem s medem, pocukrujeme a asi 20 - 30 minut je zapékáme na 180 stupňů. Podáváme je teplé nebo studené. Můžeme je zjemnit zakysanou smetanou a oříšky.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/dusene-nebo-zapecene-redkvicky-na-5-zpusobu-f2y-/dobra-chut.aspx?c=A110511_142509_dobra-chut_pks