Šípek - naše domácí superpotravina

Rosa canina, divoká nebo planá růže, šípek či psí růže, je u nás původní, otužilý, opadavý, 2 až 3 m vysoký keř rozšířený po celé Evropě, na severu přibližně po 60° severní šířky, na jihu po severozápad Afriky, na východě po střední Asii, Malou Asii, Kavkaz, Irák a Írán, druhotně roste i v Severní Americe. Staří Římané používali šípkovou růži proti vzteklině, z čehož také vzniklo latinské jméno rostliny. Pětilistou růži měli ve znaku Rožmberkové a jistě jste si povšimli, že tvoří základ loga "mojí" Magdaleny. Šípky znali naši předkové už v době kamenné. Prastarý druh růže keltské byl velmi ceněn už římskými a řeckými lékaři, kteří používali především růžový olej. V růžové vodě z šípků se omývaly ruce. Růže je nejznámější rostlinou Venušinou a byla vždy součástí „nápojů lásky“.

Jen u nás známe stovky odrůd. Některé druhy s převislými výhony mohou dorůstat až deseti metrů. Ostny růže jsou hákovitě zahnuté, růžové nebo bílé pětičetné květy až 5 cm velké slabě voní. Kvetou od května do srpna a dozrávají do zprvu oranžových, později červených šípků různých tvarů, 2 až 3 cm dlouhých. "Marmeláda" ze šípků přešlých mrazem je oblíbenou pochoutkou všech, kdo se rádi toulají přírodou

Šípková růže roste na mezích, podél cest, na suchých stráních a skaliskách, najdeme ji v listnatých hájích, houštinách, na pasekách i na okrajích lesů - od nížin po nižší horské polohy. Přednost dává suchým půdám, vápenatému podloží a slunným polohám, snáší i vyprahlá stanoviště. Na zahradě si z ní můžeme vytvořit živý plot nebo ji vysadit do přírodního koutku. Ale pozor - je silně rozrůstavá a není snadné ji udržet v určitých mezích.

Patří k významným medonosným bylinám, slouží jako skrýš pro mnoho živočišných druhů i jako potrava hlavně pro ptáky - šípky neopadají a jsou odolné proti mrazu. Sbírají se v září a říjnu v plné zralosti a suší se rychle umělým teplem 60 - 80°C (asi 12 hodin v troubě). Některé zdroje radí později dosušovat v pokojové teplotě. Při pomalém sušení rychle ztrácejí vitamin C a plesnivějí. Ukládají se v suchu a chladu v dobře utěsněných nádobách.

Květy růže mají protizánětlivý a protirevmatický účinek. Květ léčí průjem, pomáhá při kašli a jako kloktadlo při bolení v krku, příznivě upravuje střevní mikroflóru po používání antibiotik, pomáhá při silné menstruaci a posiluje játra a nervy. Čaj z okvětních lístků ulevuje od žaludečních křečí.Celkově růže uklidňuje a harmonizuje. Má rovněž výborné kosmetické účinky. V kosmetice se používá růžový olej nebo růžová voda. Pravý růžový olej je velmi drahý.

V zimě bývají šípky významným zdrojem vitaminu C a důležitým lékem při nachlazení. Obsah vitaminu C v plodech se snižuje dlouhým skladováním, proto je uchováváme jen jednu sezónu. Také sušením dochází k jeho poklesu zhruba o 45 až 90%, z čehož se v čaji rozpustí jen přibližně 40%, což v praxi znamená, že do jednoho šálku šípkového čaje se dostane maximálně nějakých 10 mg tohoto vitamínu (pro srovnání: při chřipkách jsou doporučovány megadávky vitamínu C v množství 2000 až 5000 mg denně).

V šípcích jsou dále přítomny třísloviny, karotenoidy, z nichž si organismus dovede vytvořit vitamin A, flavonoidy, vitamíny B1, B2, P a K, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), asi 30% cukrů, slizy, pektin, minerální látky jako vápník, fosfor a železo a malé množství silice. Okvětní plátky obsahují silice a třísloviny. 

Čaj z drcených šípků bývá plný jemných chloupků, které je vhodné přecedit přes hustou tkaninu. Pravidelné užívání nálevu zvyšuje obranyschopnost organismu proti nachlazení a chřipce, horečce, při rekonvalescenci, celkové únavě. Vhodný je i k léčbě úplavice, kašle, bolesti v krku, průduškových potíží, krvácení dásní či průjmu. Zpevňuje cévní stěny a příznivě působí při křečových žilách. Uklidňuje a zlepšuje schopnost soustředění a pomáhá proti jarní únavě.

 

V lidovém léčitelství jsou sušené i jinak upravené šípky velice oblíbené. Doporučují se (šípková moučka – jedna čajová lžička po jídle) při cukrovce, černém kašli, těžkostech při močení, únavě, vykašlávání krve, silné menstruaci, hemoroidech, při slzení očí (umývání odvarem) aj. Šípky příznivě ovlivňují některé enzymatické pochody. Čaj ze šípků je vhodný zejména v období sníženého přísunu vitamínů koncem zimy a v předjaří při tzv. jarní únavě, v období zvýšené spotřeby vitamínů (těhotenství, kojení, horečnatá onemocnění) a při sklonu ke krvácivosti. Dříve se používaly i samotné nažky, zejména při revmatismu a jako močopudný prostředek.

Šípky snižují hladinu cholesterolu v krvi, zpomalují ukládání ateromatózních látek v cévách. Obsah vitaminu C (flavonoidy) snižuje lámavost kapilár, zlepšuje využití kyseliny askorbové organizmem, vitamin K se zúčastňuje vytváření protrombinu a má vliv na normální srážlivost krve. Používá se při blokování tekutin v organizmu, písku a kamenech v močovém měchýři, žlučníkových kamenech, ateroskleróze, při špatně se hojících ranách, pro zlepšení srůstu kostí po zlomeninách, při snížené vylučovací schopnosti žaludku aj.

Existuje celá řada variant, jak vařit (i sušit) šípky. Čerstvé šípky je třeba vařit na mírném ohni asi 10-20 minut. Tento postup lze zopakovat až 4krát, pak se šípky vyhodí. Nejsilnější bývá 2. a 3. výluh. Nejvhodnějším způsobem přípravy šípkového čaje je nechat asi 10 g rozdrcených šípků vyluhovat v 1/2 l studené vody po dobu 1 hodiny, pak přivést k varu a nechat asi 1/4 hodiny před slitím vyluhovat.

 

Podle jiných předpisů se šípky přes noc namočí ve studené vodě a před pitím zahřejí na teplotu 60 až 80 °C, některé dokonce doporučují 10 - 15 minut povařit (použijí se 2 čajové lžičky šípků na 250 ml vody) a pak nechat několik hodin stát. Ve všech případech je ovšem nutno zabránit ztrátám vitamínu C stykem čaje s kovy, jeho delším stáním nebo skladováním na světle.

 

Jako posilující prostředek bývá doporučován i šípkový likér (1 l šípků a 0,5 kg cukru se 8 dní luhuje ve 3 l žitné, pije se pak 1 sklenka denně před jídlem). Díky kombinaci vápníku, rutinu a vitaminu C jsou šípky nejlepším přírodním lékem proti paradentóze a onemocnění dásní. Dle Matthioliho má šípek z vody a země studenost a trpkost, od větru sladkost a libou vůni, od ohně skrovnou hořkost a růžovou (červenou) barvu. Mladá růže obsahuje více hořkosti než trpkosti či schopnosti svírati a z té příčiny také více projímá. Suchá růže spíše dohromady stahuje a ucpává nežli obměkčuje.

Šípky jsou oblíbenou surovinou i v kuchyni, zejména na šípkovou omáčku, zavařeniny a sirupy. Pro výrobu marmelád a vín se používají plody zralé a změklé po přejití prvních mrazů, kdy je také nejvýraznější jejich nasládlá chuť. Je znám pokrm staršího data rosée, což byl ochucený kapoun nadívaný okvětními plátky šípkové růže. Do mnoha pokrmů se šípek používá jako voňavá přísada.Chceme-Ii konzumovat dužinu šípků musíme napřed vybrat (odplavit pod tekoucí vodou) chlupaté nažky. Z čerstvých okvětních lístků lze dělat sirup, lze je použít i jako dochucovadla na sladká jídla typu rýžového nákypu.

Recept na čajový macerát: Na půl litru studené vody potřebujeme 40 sušených rozdrcených šípků (stačí, když budou jen narušené, prasklé, rozbít je můžeme jednoduše paličkou  na maso nebo v hmoždíři). Macerujeme – čili luhujme 12 hodin ve studené vodě, necháme přejít varem a scedíme.  Můžeme sladit medem. Čaj z nasbíraných a usušených šípků má skvělou chuť i preventivní účinek proti rýmě, nachlazení. Příroda ví, proč nám jej servíruje zrovna na podzim!

Zdroj. http://bylinkovyraj.net/sipkova-ruze/